Za několik málo dní si Česká republika, a spolu s ní i dalších devět evropských zemí, připomene deset let výročí od svého vstupu do Evropské unie. Členství v Evropské unii nám nepochybně hospodářsky i společensky významně pomohlo. 

Především v prvních pěti letech našeho členství, před začátkem hospodářské krize, zaznamenala naše ekonomika vysoké růsty podpořené přílivem zahraničních investic. To se stalo také díky našemu členství v EU. 

Stejně tak, Česká republika získala možnost čerpat stovky miliard korun z evropských fondů. Konečně i dnes zůstáváme čistými příjemci z rozpočtu EU. V roce 2013 dosáhl rekordní rozdíl mezi příjmy a odvody celých 84,1 mld. Kč. To pro český rozpočet znamená zásadní injekci, bez které se jen těžko může obejít. 

Za evropské peníze jsme mohli opravit naše města, školky nebo nemocnice. Mohli jsme zlepšit kvalitu vody v našich řekách, ozdravit nemocnou přírodu. Mohli jsme investovat do moderní a ekologicky šetrné energetiky nebo dopravy. Evropské fondy tedy také u nás přinesly mnoho dobrého. Česká republika však tyto příležitosti nevyužila skutečně na plno a v některých případech i tam, kde fondy mohly přinést dobrá řešení často visí nad projekty otazník správného užití peněz.

Kromě toho všichni známe ty nejkřiklavější kauzy z minulých let, které jsou s čerpáním fondů spojeny. Kauza bývalého poslance a hejtmana Davida Ratha, čerpání eurofondů na severu Čech či stavby hotelů a golfových hřišť z evropských peněz.

Sečteno a podtrženo, Česko dnes patří k nejhůře čerpajícím státům EU. V příštím roce budeme muset do Bruselu vrátit zhruba 60 miliard Kč. Přitom když se podíváme například do blízkého Polska, lepší užívání evropských fondů našim sousedům velmi pomohlo při snižování dopadů hospodářské krize. 

Neschopnost využít evropské fondy k posílení zaměstnanosti a prosperity jde především za českou politickou „elitou“. Na vině je neschopnost nastavit efektivní, jasná a transparentní pravidla jejich čerpání. Další chyby si už ale Česko nemůže dovolit.

Považuji proto za zcela zásadní podobným výstřelkům, neefektivitě a plýtvání, kterého jsme byli u nás v posledních deseti letech svědky, zabránit. Hodně lze dosáhnout třeba právě z lavic Evropského parlamentu. Ano, i Evropský parlament nese svůj díl odpovědnosti za to, že v minulosti nedostatečně zajišťoval dobré hospodaření s evropskými penězi.

Za klíčové považuji, aby byla ze strany evropských orgánů požadována maximální průhlednost a transparentnost firem, které se o zakázky placené z evropských peněz uchází. Je třeba firmy vysvléct do naha. Měly by to být pro příště pouze firmy a podniky s plně transparentní vlastnickou strukturou, které budou moci dosáhnout na evropské peníze.

Jako evropští občané máme všichni právo vědět, jak se s našimi penězi nakládá. Stejně jako máme právo vyžadovat po našich politicích nejen doma, ale i v Bruselu, aby takovou transparentnost zajistili. Pokud se chceme v Evropě naučit lépe využívat naše příležitosti, můžeme začít zde.